Sophie Cousens: Ještě jsme se nepotkali

Přemýšlím o životě, možná i trochu závidím některým lidem, kteří ve třiceti ví, co od života chtějí, žijí v partnerském vztahu, budují rodiny, sází stromy, staví domy. Ale možná taky ne – možná jen koukám na životy jiných a přemýšlím o tom, jak mám ten svůj vlastně fakt ráda. Protože v dnešní době už žádné stereotypy platit nemusí, dnes se můžu rozhodovat na základě toho, co chci já.

Laura May Le Quesneová už třicítku ochutnala, je single a trošku jí to trápí. Pracuje jako redaktorka lifestylového časopisu a točí rozhovory s páry, jejichž seznámení bylo nějakým způsobem originální. Obklopena denní dávkou nemožně romantické omáčky se potápí do podivného depresivního stavu, přestože jako beznadějná romantička nepřestává věřit. Její náladu ale výrazně zlepší služební cesta na Normanské ostrovy, kde pátrá po stopách lásky svých rodičů. Na letišti si však omylem vezme cizí kufr, jehož obsah Lauru přesvědčí, že tohle bude její spřízněná duše. Poslouchá totiž stejnou hudbu jako ona, evidentně čte stejné knihy a kupuje stejný parfém své matce k narozeninám. Ano – říkala jsem si, že je to dost velký kýč. Jenže já se pak začetla a to, co jsem od autorky dostala, totálně předčilo mé očekávání.

Laura se honí za dokonalým mužem, ale své dny tráví po boku obyčejného vousáče z ostrova. Její život na sociálních sítích se změní v zážitky, dobré lidi a pohodu. Jak se Laura nakonec rozhodne? Bude pokračovat v zdánlivě pozlaceném životě nebo začne konečně naplno žít?
A rozdrtí její srdce pohodář Ted nebo koupelnový guru?

Ten příběh nebyl jen další slaďárna v řadě! Na ostrově Laura otevírá Pandořinu skříňku její rodiny, poznává strasti života člověka s Parkinsonem, ale i vřelost obyčejných lidí s obyčejnými problémy. Bylo to zkrátka chytré, dojemné, dramatické i láskyplné. Dostala jsem komplexní balíček něčeho, oč jsem ani nežádala. Pokud máte rádi romanťárny s přesahem, jděte směle do toho – bude vás to bavit.